Jdi na obsah Jdi na menu
 


Novokřtěnci neboli Habáni

 

Habánské společenství vzniklo za dob reformace ve Švýcarsku jako odnož učení Ulricha Zwingliho. Větev habánů byla založena v roce 1524 a od zásad švýcarského reformátora se odlišovala především křtem v dospělosti. Od toho získali také svůj název novokřtěnci, také anabaptisté nebo i toufaři. Název habáni nejspíš pochází ze slova Haushaben, což  byly jejich dvory. Oslovovali je tak Moravané. Nejednalo se pouze o náboženské hnutí, ale také o sociální a hospodářské. Neuznávali církevní a světskou moc, soukromý majetek. Jejich komunita stála na prvcích podobných komunismu, tedy především na společném vlastnictví všeho majetku. V roce 1525 se podíleli na selském povstání v německých zemích, a proto byli po jeho porážce vyhnáni. Jejich útočištěm se na sto let stala Morava. Utečenci pocházeli z Bavorska, Tyrolska, Švýcar, Holandska i z Itálie.

 

Morava se stala vhodným útočištěm pro náboženské vyhnance z toho důvodu, že patřila mezi země s velkou náboženskou tolerancí. Patřila do rukou protestantských stavů, z nichž někteří dokonce přestoupili k novokřtěnskému vyznání. Navíc byl v 16. století na Moravě pociťován nedostatek kvalifikovaných sil. Habáni zde zaváděli pokrokové hospodářské metody, vynikali jako skvělí řemeslníci, zemědělci, vinaři, lékaři a felčaři.

 

Vykonávali téměř padesát řemesel, které obohatili pokrokovými prvky zemí, z nichž pocházeli. Práce habánů, charakteristická opravdovou kvalitou a nízkou cenou, zapříčinila silný odpor cechů. Paradoxně byla důvodem pro všeobecnou kritiku, že habáni způsobují škody městům. Jejich majetek neustále rostl, ale koncem 16. století začal postupný rozklad komunit, spojený s úpadkem řemeslné a zemědělské produkce.

 

Zdroj: Diplomová práce Mikulov kardinála Dietrichštejna - Návrh metodické příručky pro učitele ZŠ ( Mgr. Markéta Bokorová) dostupné z http://is.muni.cz/th/79274/pedf_m/spravna_DP.txt?lang=en